Každopádně, pojem masovka na Filipínách nabírá nový rozměr, tentokrát výjimečně v pozitivním smyslu. Je tu totiž regulovaný počet turistů, kteří mohou na ostrovy vstoupit. Odtud se odvíjí několik důležitých informací, které by sis, milý cestovateli, měl osvojit ještě předtím, než usedneš do letadla. Nebo i ne.
Z velkoměsta Manila na ostrov Coron. Manila nás přivítala tak, jak si naivní hlavy zasloužily. Hledáme v okolí letiště náš super truper hotel za pár korun, v domnění, že jsme ulovili nabídku století.
Po dvou dnech se přesouváme z ostrova Coron na ostrov Palawan, konkrétně do El Nido, který ztělesňuje synonymum tropického ráje. Aspoň takto jsme si kdysi představovali pravou exotiku. A kdybychom dovolili našemu básnickému črevu, popsali bychom ho nějak takto: Hornatý reliéf s hustou džunglí ve vnitrozemí obklopuje poklady skrytých lagun a spolu s bílými plážemi si tento kousek pevniny v křišťálově třpytivém moři právem nárokuje titul filipínské perly. Esej za jedna, čau, Palawan je fakt pecka.
Po pár dnech na Palawanu se vypravujeme ještě dál do jedné z nejrozvinutějších filipínských provincií. <strong>CEBU</strong>, přesněji do oblasti Kawasan. Adrenalinoví nadšenci ho mají v hledáčku díky nejlepším podmínkám pro potápění, plavání se žraloky, my ale máme v plánu ještě větší pecku.
Posledních pár dní ve filipínském ráji plánujeme dožít na ostrovech Bohol a Panglao. Snažíc se efektivně nakládat s krácejícím se časem jsme usoudili (Ceco usoudil), že nejlépe bude cestovat v noci. Připisujeme si na konto další super rozhodnutí a místo tranzitu mini vanem z cestovky kývneme na nabídku klukovi na chodníku. Ale ušetřená TRI eurá jsou TRI eurá!
